A teď první zásadní rozdíl svatby v Káhiře a v ČR. Oblečete si džíny a svetr, čím více oblečená, tím lépe. Na hlavu čepici a pro jistotu omotám šálou. Jedeme na MOJ (MINISTRY OF JUSTICE), žádná pláž, žádný šaty, žádný zpěv racků a žádný svatební pochod. Budova MOJ vypadá jako po válce, bordel, smrad a špína. Výtahem vyjedeme do patra, kde si v přeplněné čekárně hledáme místečko. Je tu hrstka Evropanek a zbytek žen ve stylu Batman (nikab). Čeká zde náš právník s tajně upravenými lejstry a dalšími možnými razítky, které ráno posbíral. Na mini recepci dostáváme pořadové číslo. Teď už jen čekat. Po dvou a půl hodinách na nás přichází řada. Pokud čekáte hudbu, družičky, pověstné Ano, výměnu prstenů a přípitek, opět čekáte marně. Bereme s sebou 2 svědky, muže (ženy by musely být 4 = 1 žena je polovina muže). Svědci se získávají tak, že vyberete dva sympatické ze zástupu čekajících mužů v čekárně a zaplatíte jim. Tito muži zde čekají každý den, aby mohli za peníze svědčit. Vcházíme do první kanceláře. Stoly v ní drží silou vůle a úředník přiběhl v žabkách a triku. Další rozdíl nastává právě teď. Místo dojemné řeči oddávajícího podstupujete výslech. Jen vy. Nastávající ne. Dostávám otázky typu zda vím, proč tam jsem, zda znám jméno nastávajícího, jméno mé matky, jakou víru mám, kolik peněz jsem dostala od nastávajícího věnem a kolik chci v případě rozvodu. Cukají mi koutky. Nesmím se smát, nesmím. Diktuji částky 1000 le a 1000 le, úředník v žabkách zapisuje 100 le a 100 le. Opět mi cukají koutky. Prošla jsem. Odebíráme se do jiné kanceláře před rozkladem. Nábytek opět drží silou vůle. Úředník nám tiskne manželskou smlouvu a nastává vrcholný okamžitě obřadu. Místo slova Ano namočíme své palce do razítkové barvy a stvrdíme manželství otiskem. To samé udělají svědci. A to vše 4-krát. Hotovo. Jsme manželé. V kanceláři se páry střídají po 15 minutách, takže náš čas vypršel. Šampaňské tu nedávají a prstýnky už rok stejně nosíme. Odcházíme a ještě v čekárně ze sebe sundavám čepici, šálu a rozpouštím vlasy. Hurá, už můžu. Jsme svoji. Chvátáme na bus zpět do Hurghady, zatímco náš právník běží pro další razítka, překlady a legalizace, které naše zlatá ČR vyžaduje. Barvu z palců drhneme ještě pár dní. Ale už můžeme spát na hotelu v jednom pokoji.. 😀😀
…postavy a události v příběhu mohou být smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami ,žijícími či zemřelými, může být náhodná a autory nezamýšlená……
0 komentářů